Projekt Putování po stopách Maxe Švabinského
Muzeum Kroměřížska připravilo pro tento školní rok lákavý edukační program Paleta Maxe Švabinského, a tak jsem si řekla, že zkusím putovat po stopách našeho rodáka společně s prvňáčky a několika druháky. Památníkem nás provedla samotná umělcova životní múza a láska Ela Vejrychová. Byla krásná a oděná do růžových šatů, přesně jak ji známe z Růžového portrétu. Učila nás vnímat obrazy i samotné barvy, pomohla nám tvořit a představila nám metodu živého obrazu.
Další den jsme už putovali sami za tajemnými lunetami Maxe Švabinského. Tento den se nesl v duchu očekávání Martina na bílém koni, a tak jsme po cestě vyhlíželi první sněhovou vločku. Reakce dětí na lunety byly překvapivě hezké. U kněžny Libuše jsme volali: "Vidím město veliké!" Když jsme se přesunuli ke Karlu IV., navrhly děti: "Pokloníme se králi!" Byl to pěkný okamžik. Jelikož Jan Žižka seděl na bílém koni, myslely si děti, že je to svatý Martin. A tak jsme před touto lunetou zahráli na harmoniku a prosili sníh, aby se brzy snesl na zemi a přikryl svou peřinou to, co je potřeba. Poslední krásnou odezvou byly nadšené výkřiky před lunetou Jana Amose Komenského, když jsem dětem povídala, jaký to byl báječný učitel a jakými metodami učil. Děti volaly: "Jé, ty děti se měly!" A tak jsme tomu srdcaři vyslali naše srdíčka. Na zpáteční cestě jsme měli dobrou náladu, hráli jsme na harmoniku a pochválili jsme babičkám, které seděly na lavičce před panelákem, jejich krásně zdobené záhonky. Usmály se na nás a na oplátku ocenily dítě hrající po cestě na harmoniku. Byl to sice studený, ale zároveň hřejivý den.
Příští týden jsme se pokoušeli tvořit mozaikové obrázky z papíru a ze zrníček pro ptáčky.
Když jsem se dětí ptala, co si odnesly z tohoto putování, zjistila jsem, že to nebylo marné. Pamatovaly si toho docela hodně a já doufám, že něco alespoň malinkého a dobrého to v nich zanechá.
Jsem ráda, že jsme ušli společně kousek nové cesty a těším se na další pěkné okamžiky strávené s dětmi.
Za velkou část fotek děkuji paní asistentce Marcele Odstrčilíkové.
Simona Magdálková, 1. oddělení ŠD