DRAVCI (ŠD, projekt Lesní indiáni)
Indiáni a dravci patří nerozlučně k sobě.
Tyto nádherné bytosti, často posvátné a uctívané, symbolizují sílu, svobodu, čest, hrdost.
Kdo z nás by nechtěl získat peříčko za statečnost, odvahu, šlechetnost, uvážlivost, bratrství, mírumilovnost nebo moudrost?
Někoho tento školní rok více fascinoval orel bělohlavý, dalšího zase orel skalní. A velké sympatie získal také sokol, který inspiroval nejedno naše indiánské jméno.
Vidět tak dravce naživo a ne jen na obrázcích! To by bylo něco!
Naše přání se stalo skutečností, když jsme mohli v květnu, za příjemného jarního počasí, navštívit Podzámeckou zahradu a přátelského pana sokolníka "Montyho", který zde s láskou pečuje o několik krásných dravců. Seznámil nás se svými podzámeckými kamarády - s výrem Hugem, kání Káčou, rarohem Arnem, nebo se sovou pálenou Albínou. Respekt v nás vzbuzovala káně Harrisova - Harry, ale některé děti ji dokázaly při přeletu nechat nebojácně přisednout na svou ruku. Každé dítko mohlo zkusit nalákat dravce na maso. Ne každý si hned troufl a pocity se různily od "skvělé!", "úžasné!" až po "strašidelné!", ale výzvy se děti zúčastnily s odhodláním. S pohádkovou sovou Albínou si pak každý pořídil památeční fotku.
Reakce dětí byly místy nadšené a spontánní. V jednu chvíli začaly všechny společně zpívat písničku severoamerických indiánů, kterou si spolu často zpíváme. Je to Píseň orla od kapely Pacifik.
Lidé procházející Podzámeckou zahradou se zastavovali a nejenže obdivovali dravce, ale poslouchali také naši písničku a třeba jsme tak i my někomu předali trochu obyčejné lidské pohody.
Byl to neobyčejný (nebo snad neobyčejně obyčejný?) den v našem životě!
1. oddělení ŠD
Mgr. Simona Magdálková, MPP