ŽIDÉ V KROMĚŘÍŽI (ŠD, projekt Osobnosti Kroměříže)
Víte, že Kroměříži se v 17. století říkalo Hanácký Jeruzalém? Byla to nejvýznamnější židovská obec na Moravě, a právě proto jsme se s druháčky vydali po stopách židovského města. Našli jsme nakonec všech 26 kamenů zmizelých! Po měsíčním putování máme představu, kde byla Velká a Malá Židovna, židovská radnice, synagoga, hřbitov či kavárna.
Protože tato sestava dětí je poněkud živější a početnější, než v minulých letech, vynechávám s nimi návštěvu u pomníku židovským obětem 2. světové války na kroměřížském hřbitově. I mínusy se však mohou obrátit na plusy, a tak využíváme temperament dětí k realizaci jejich vlastní hry u bývalé separační zdi, kde se rozdělují na židovskou a křesťanskou polovinu města. Nastává jako by večer a židovská slečna se chce setkat se svým milým, který je však křesťanem za separační zdí. Podaří se mladé zamilované dvojici k sobě nakonec dostat?
Někteří zmizelí nám při procházkách tak nějak ožívají a stávají se (alespoň v představách) skutečnými lidmi z masa a kostí. Kavárník Emil, rodina rabína, rodina lékařská, divadelník, švadlenka, účetní, hospodyňka v domácnosti, obchodníkova rodina, maminka se svou dcerou (ty vzbudily u dětí velké emoce). Tito lidé byli nacisty odvlečeni do koncentračních táborů a již se do Kroměříže nevrátili.
Děti dostaly i úkol. Měly zjistit, jestli si někteří členové jejich rodiny ještě pamatují 2. světovou válku. Výsledky bádání byly zapsány na společnou výzkumnou kartičku.
Myslela jsem, že tímto naše téma končí, protože je pro druháky velmi náročné. Ale několik dětí se spontánně rozpovídalo o tom, co jim jejich prababičky a pradědečkové vyprávěli, jaký měli za války hlad, nebo jak někoho zachránila lékařka, která odvrátila střelbu. Dva chlapci již dokonce s rodiči navštívili Osvětim, což i mně, která si kladla otázku, zda toto téma nebude pro tak malé děti příliš těžké, šokovalo. Chlapci vyprávěli, že tam viděli např. plynovou komoru. Další dívka nám řekla, o čem si k tématu povídala se svou prababičkou (již stoletou dámou), která jí dokonce povyprávěla, co se v plynových komorách stalo, když tam lidi nalákali na sprchu. Povídali jsme si o tom, že v koncentračním táboru byly rodiny rozděleny, lidem vše sebrali a zbavili je důstojnosti. Přemýšleli jsme také o možných nešťastných láskách a zlomených srdcích.
Minulý rok jsme si povídali o přivezení prvních otroků Evropany do Virginie v severovýchodní Americe, o nepřijatelnosti otroctví, o tom, že nezáleží, jaké je člověk rasy nebo vyznání. Nyní si společně povídáme o nacismu a antisemitismu takovou formou, aby ji pochopily tyto mladší děti.
Během měsíce února jsme si také přečetli pár starozákonních příběhů, aby pro nás Židé nebyli tak vzdálení. Zjistili jsme, že příběh o Noemově arše více či méně známe, vždyť letos na Pustevnách tento příběh mohli návštěvníci vidět ztvárněný v ledových sochách. Pověděli jsme si příběh o Mojžíšovi a vyvedení Izraelců z Egypta a pustili jsme si kousek animovaného filmu Princ egyptský. Zazpíváme si ještě písničku Když víru máš a nakonec i Shalu Shalom a snad si odneseme někde v srdci přání, abychom všichni lidé na světě žili ve svornosti a míru. Shalom!
Mgr. Simona Magdálková, MPP